STATENICE

   Zámek Statenice - rozsáhlé podzemí.

Text Pavel Přibyl,Jaroslav Hrouda  Fotografie Pavel Přibyl

   Během lednového víkendu 2006 jsme se po devíti letech vrátili do areálu zámku ve Statenicích u Prahy.  Co je zde nového? Zámek je zabezpečen proti vniknutí a probíhají zde rozsáhlé stavební úpravy. Po původních "nájemnících" není ani památky. Vrátí se zámku původní lesk a punc tajemnosti ..alias p.Straube?

A jak to vše začalo? Prohlídka zámeckého podzemí 1997

  Nad zámkem se vznáší množství pověr a mýtů o podzemních chodbách a podobně. Tuto prvotní prohlídku podzemí iniciovala zpráva ing. Pavlíka. Pokusili jsme se některé záležitosti ověřit přímo na místě. Mýty praví o propojení zámku s Okoří. Petr, který zná pár lidí ze skupiny historického šermu na Okoři, nás ujistil o jejich nevědomosti ohledně vstupu do jakékoliv podzemní  chodby. Fotografie M. Kačaby, kde stojí u vstupu do podzemí Okoře, proběhla tiskem, avšak  zmiňované chodby se netýká.

  Budova již z dálky působí poměrně nechutným dojmem. (1997). Budova nese známky silné devastace, rozbitá okna a neuvěřitelný nepořádek. Podle zjištěných  informací se současná majitelka o stavbu nestará. Skutečnost, kterou pan Pavlík ve své  zprávě neuvedl, nás na místě  uzemnila. Po průchodu hlavní branou na nádvoří jsme  se rázem ocitli v minulém století. Zámek je obydlen etnikem a se vším, co k tomu patří...Vchod do podzemí se nenachází v pravém křídle budovy, jak píše p. Pavlík, ale přímo ve středu levého křídla. "Nájemníci" se nenamáhali z bezpečnostních důvodů zahradit vchod, jak se opět píše ve zprávě, ale schodiště od dolní části až po to, co zbylo ze vstupních dveří je zavaleno domovními odpadky. Jak jinak. Sklepení má opravdu tři  podlaží. První podlaží má ještě u stropů malá okénka jež matně osvětlují obrovské místnosti, procházející pod celým zámkem. Sklep je stavěný z malých cihel s naprosto  pravidelnými klenbami a doprovází jej nepředstavitelný zápach. Celé první patro je nudně jednotvárné, jeden velký sál za druhým propojenými  klenbovými průchody. Pak jsme našli obrovitou komoru z níž vedl tunel bez schodů do druhého patra. V tunelu se objevil na podlaze první potůček a smrad se zvýšil. Sejít toto místo po dvou již nebylo nejsnadnější. Druhé patro se jevilo značně členitější i místnosti byly menší. Podlaha v těchto prostorách byla značně rozmáčená a my museli již některá místa přeskakovat. Všude ze všech stropů a skulin kapala voda. Z hrůzou jsme dospěli k poznání, že budova už zřejmě nemá stupačky a odpad volně prolíná do sklepení. Smrad se stupňoval. Blízko od vstupního tunelu jsou vězeňské kobky se zachovalým kováním a s mřížovým s funkčními vraty.  Kobky jsou dodnes vystlány značně zetlelou slámou, jež nadále zlepšuje již tak pozvrativní ovzduší. Již jsme byli od hlavy k patě docela nasáklí exkremety, přesto byly prolezeny další místa a různé chodbičky, jichž tu je požehnaně. ...

   Zpráva Jaroslava Hroudy z následující akce. Vstupte. Odkaz obsahuje i podrobný náčrt podzemních prostor.

ZPRÁVA ing. VÁCLAVA PAVLÍKA

Jako na každém hradě i zde pravděpodobně existovala podzemní chodba, vchod do ní se však zatím nepodařilo objevit ani členům skupiny historického šermu Raven kteří hrad v loňském roce rozsáhle upravovali. 

Vzhledem k velké ploše, jakou hrad zabírá, není však objevení vstupu do podzemí zatím vyloučeno. Na rozdíl od jiných hradů tato chodba nekončí hned za hradbami nebo v nejbližší vesnici, ale měla by pokračovat směrem na Tuchoměřice a potom přes křižovatku lesních cest u Juliány (Juliánu SKK navštívil) až do nedalekých Statenic. V této souvislosti je třeba připomenout, že samotný hrad Okoř byl založen v letech 1660 až 70 na místě rané gotické kaple a v letech 1649 až 1773 ho na základě závěti až do svého zrušení vlastnil jezuitský řád. Podobně tomu bylo i v Tuchoměřicích, kde na vršku stojí něco jako zámeček nebo klášter. Ve skutečnosti jde o barokní jezuitskou rezidenci z druhé poloviny sedmnáctého století, která patřila pražské jezuitské koleji. O Statenicích se poprvé písemné prameny zmiňují v roce 1227, byl zde poplužní dvůr a tvrz, obojí majetkem kláštera sv. Jiří na Pražském hradě, a to až do poloviny 17. století, kdy usedlost přechází do světských rukou. Vstup do podzemí se nachází v pravém křídle dnes zcela zdevastovaného pozdně barokního zámečku, jsou zde tři patra sklepů a z bezpečnostních důvodů místní obyvatelé přístup do podzemí zahradili. O existenci podzemní chodby však nepochybuji. Na spojnici mezi Okoří a Tuchoměřicemi se podle turistické mapy nacházejí boží muka nebo pomníček, resp. podstavec sochy sv. Salvátora, mezi Tuchoměřicemi a Statenicemi potom další pomník, zvaný Juliána nebo sv. Julián. Jak je patrné na mapě, nevede tedy chodba přímo, snad kvůli skalnatému podloží v okolí Lichocevse. Toto podloží připomíná i místní název Kamýk - vystupující skála - v nedalekých Velkých Přílepech. Místní obyvatelé rovněž připomínají, že v okolí Juliány jsou podzemní prostory snad dokonce i doly, i když není jasné na co. 

©  Speleo klub Kladno  2006


Zařícená chodba pod přístavbou zámku. 2006

 FOTOGALERIE

 


Opadaná, zdevastovaná stavba...2006

 

Všude přítomné odpadky...

Původní vchod do zámku...