TÝN NAD VLTAVOU

text Vrána fotografie a plán krytu Michal Kořán 

Týn nad Vltavou – hradní kryt civilní obrany

   Týn nad Vltavou má z vojenského hlediska bohatou a dlouhou historii. Již od založení města zde byl opevněný dvůr pro obranu měšťanů. Ten byl později přebudován na dřevěnou tvrz a ta v dobách solné stezky přestavěna na opevněný gotický hrad.

   V dobách 30. leté války bylo město několikrát vypáleno a hrad pobořen. Od tohoto období hrad chátrá. Zatím, co zdivo hradu je pomalu rozebíráno na stavbu okolních domů, sklepy byly rozšířeny a využívány pro potřeby jednoho z několika místních pivovarů. Mimo hrad byla ve městě v roce 1749 u silnice na Tábor vybudována dělostřelecká základna. Čtyři roky na to přišlo během manipulace se střelným prachem k silné explozi, která zabila nebo těžce zranila 83 dělostřelců.

Proti vstupnímu schodišti je další sál.

   Novodobý kryt pod vltavotýnským hradem byl vytvořen z pivovarských sklepů. Byl zbudován po druhé světové válce jako kryt protiletecký a modernizován přestavbou v polovině 80. let na kryt civilní obrany. Na počátku 90. let přestal plnit svůj účel a byl využíván jako sklady podniku Mikrotechna. V současnosti jsou prostory prázdné, uzamčené a veřejnosti nepřístupné.

 

   Kryt má dva vstupy. Jeden je novodobější, bezbarierový od silnice a druhý v místě původního schodiště. Do něho se dá vstoupit z malého domečku na kraji svahu. Kryt tvoří pět místností, které mají stejnou stavbu jako již popsaný systém dvou hradních sklepů (viz sekce historické podzemí). Šest metrů široké a různě dlouhé místnosti o celkové délce 50 metrů mají klenuté stropy. V nich jsou původní větrací šachty, zakončené v parku půlmetrovými cihlovými komínky, které původně sloužily pro vhazování ledu na chlazení pivních sudů. Všechny jsou překryty železnými pláty a řádně uzamčeny. Většina místností jsou odděleny plechovými dveřmi. Žádně z nich ale nejsou tlakové a kryt také nemá žádné filtrovací zařízení. Stěny a podlahy jsou vybetonovány, čímž není patrná cihelná nebo kamenná vyzdívka. V severní místnosti jsou pozůstatky vybavení krytu – dlouhý stůl, zbytky trafostanice na zdi a akumulační kamna. V krytě je rozvedena dnes již nefunkční elektrika. Nejdelší jižní část je dlouhá 22 metrů. Původně ji zřejmě tvořily dva sklepy. Bohužel je na konci místnosti dnes zbudována žumpa, do které se přivádí splašky ze stavení na povrchu. Tím je větší část krytu znehodnocena zkaženým vzduchem. 

Z této místnosti odbočuje naproti vstupnímu schodišti další místnost s nižším stropem a větrací šachtou. Ta je pro nás zajímavá především stěnou na konci místnosti. S odstupem doby je na ní zřetelně poznat zazděný vstup do dalších prostor. Zda se jednalo o sklep nebo chodbu zatím nevíme. Pokračování směřovalo do středu hradu a je pravděpodobné, že mohlo jít o chodbu navazující na další sklepy pod hradem. Jelikož k vybetonování krytu došlo v letech 1975-76, je možné, že jde o chodby, které popsal a prochodil v padesátých letech bývalý řidicí učitel B. Karásek, jehož zpráva a náčrt byly nalezeny v týnském muzeu.

© 2005 montanya.org


Nejdelší sál má 22 metrů

FOTOGALERIE

Ze vstupní chodby je nataženo elektrické vedení.

Kryt nemá žádné protitlakové dveře.


Zbytky jednoduchého vybavení

Na konci sálu je zazděné pokračování sklepů.