VALTICE

 

Podzemí zámku ve Valticích na Moravě 

  Jaroslav Hrouda 2004 fotografie Kamil Pokorný

   Začátkem července roku 2004 jsme navázali s brněnskou Agarthou na průzkum vodovodního systému pod kopcem Homolí ve Valticích na Moravě. Tentokráte jsme se však zaměřili na podzemní prostory a chodby přímo pod zámkem. Ten se nalézá uprostřed města na malé vyvýšenině zpevněné opěrnou zdí (na plánku označenou č.1). Veškerá čísla a označení se teď budou vztahovat k přiloženému plánu podzemí. Na systém navazují i poměrně známé vinné sklepy valtické.

      

    Přišli jsme do zámku a nejprve jsme si prohlédli mohutné a rozsáhlé vinné sklepy vchodem (43), táhnoucí se pod současným hotelem, pod průjezdem (39) a pod navazujícím křídlem zámku. Jsou opravdu impozantní, všude valené klenby, z cihel. Viděli jsme také dosti zazdívek vchodů kamsi, k nimž nám naše průvodkyně pravila, že je to zazděné propojení do zámku a i ven ze zámku, kdož ví? My jsme potom skutečně ve sklepích přímo pod zámkem zazdívky našli, takže propojení se zámkem skutečně bylo, což má i logiku.

   

    Po prohlídce vinných sklepů jsme prošli nádvořím (A), prošli průchodem (39) a ocitli se na hlavním nádvoří zámku B. Ještě než jsme kontaktovali zástupkyni kastelánky o tom, že jsme dorazili, všimly jsme si, že v jednom rohu nádvoří je větší poklop (26). Odklopili jsme ho a zjistili, že se pod ním ukrývá místnost se studnou. Svítili jsme tam a nahlíželi a viděli jsme, že je tam náznak nějakého vchodu někam. Provazový žebřík jsme měli a tak jsme si řekli, že si toto necháme na závěr.

            Pak jsme kontaktovali zástupkyni kastelánky a ta nám dala k ruce pracovníka místní údržby. Z počátku vypadalo vše beznadějně. Údržbář neustále říkal, že tu nic není, žádné sklepy, žádné chodby. Pak po delším přemlouvání nás zavedl průchodem (41) na hospodářské nádvoří (C). Nejprve nám ukázal dva poklopy vedoucí do štol (10, 12), bohužel je jiný pracovník údržby řádně přibetonoval, takže by se museli minimálně odstřelit. Tudy cesta nevedla. Pak nám ukázal přímo před průchodem (41) další poklop (8), ale dobře zavřený. Prý je to také vstup do štoly. To už na nás bylo moc. Chopili jsme se nářadí a na poklopu zapracovali. Po půl hodině byl otevřen. Sestoupily jsme dolů a vstoupili jsme do malé štoličky, klenuté, z cihel, o rozměru asi 1 metr výšky a 80 cm šířky. Dali se nejprve směrem pod průchod (41). Ušli jsme asi 5 metrů a narazili na křižovatku ve tvaru „T“. Chodby byly dlouhé 5-8 metrů a končily kanálky neprůlezných profilů. Vrátili jsme se pod poklop a pustili se směrem dolů. Bylo vidět, že chodba klesá, ale její profil se moc nezvětšuje. Rozhodli jsme se vylézt a najít vchod do podzemních chodeb z opěrné zdi, jak nám radil minule pan starosta.

                                

           Vyšli jsme zpět na nádvoří (A), dali se doleva a prošli průchodem (42) mezi kostelem a zámkem. Hned vlevo začíná opěrná zeď zámku (1). Šli jsme kolem ní a asi po 20-30 metrech v ní jsme objevili malá, železná vrátka (2). Dokonce byla otevřená. Nakoukli jsme dovnitř a hned nám všem koloval v žilách adrenalin.

            Přímo pod vrátky se chodba nořila do hlubší úrovně a směřovala pod náměstí. My jsme se však dali cestou přímou, páteřní chodbou systému, nikoliv pod vrátka, to necháme nakonec. Chodba je vysoká asi 170 cm a šíře asi 100 cm, z cihel, klenutá a míří nejprve nějakých 10 metrů mírně vpravo, potom se stočí trochu doleva a po pár metrech docházíme na první křižovatku (3). Ústí v ní dvě chodby ve vyšší úrovni. Vpravo se vlastně jedná jen o jakýsi výklenek a je hned ukončen. Vlevo vede chodba kousek rovně, směrem ke kostelu, ale asi po 8 metrech se v pravém úhlu lomí doprava. Pak pokračuje ještě asi 10 metrů a je ukončena zdí. Vracíme se tedy zpět na křižovatku (3) a pokračujeme páteřní chodbou dále.

            Po asi 5 metrech míjíme vlevo odbočku (4), která stoupá vzhůru, ale po asi 12 metrech je ukončena zdí. Pokračujeme tedy dále páteřní chodbou.  Ta jde asi 10 metrů rovně a pak se začíná ostře stáčet vpravo. V zatáčce je ve stropě komín (5) a brňáci Viki s Honzikem se hbitě šplhají vzhůru. Zahlédli tam totiž vstup do nějaké chodby a nic je nemůže zadržet. A skutečně nahoře chodba je (6). Nacházíme se teď již pod hospodářským křídlem zámku a chodba směřuje evidentně pod jedno křídlo budovy. Je dlouhá asi 12 metrů a těsně před ukončením zdí má ještě asi třímetrovou odbočku vlevo, taktéž zakončenou zdí. Vracejí se tedy zpět do páteřní chodby a všichni pokračujeme dále. Ujdeme však jen dalších 5 metrů a následuje další komín. V něm je zase vchod do chodby. Brňáci neváhají a lezou do ní. Já s Radkem rozvážně čekáme dole v páteřní chodbě. Za chvilku se Viki s Honzou vrací k nám a hlásí, že se doplazili až k poklopu (8), který jsme před tím tak namáhavě otvírali na nádvoří (C) před průchodem (41). Pokračujeme tedy dále páteřní chodbou, která teď vede celkem rovně a asi po 25 metrech narážíme vlevo na odbočku (9). Má o něco menší profil, než páteřní chodba a stoupá mírně vzhůru. Stáčí se doleva a asi po 15-20 metrech se dojde k poklopu (10) na hospodářském nádvoří (C). Za ním chodba pokračuje ještě asi 5 metrů a poté končí kanálkem neprůlezného profilu. Vracíme se zpět do páteřní chodby. Pokračujeme stále rovně, dalších asi 25 metrů. Poté přicházíme k další odbočce vlevo (11). Ta je i o něco delší než předchozí, avšak stejného profilu. Také se stáčí vlevo a dojdeme s ní k poklopu (12) opět na hospodářské nádvoří (C). Za ním chodba pokračuje asi 5 metrů a opět končí kanálkem neprůlezného profilu. Vracíme se na páteřní chodbu a jdeme dalších asi 45 metrů. Poté přicházíme k odbočce vlevo (13). Rovně vede chodba ještě asi 10 metrů a končí šachtou (14) vedoucí vzhůru. Zároveň je v její spodní části vidět zazděný východ ven, pravděpodobně v rohu opěrné zdi.

            Vracíme se tedy k odbočce (13) a jdeme rovně, asi 25 metrů. Tam přicházíme k další křižovatce (15). Vlevo chodba strmě stoupá vzhůru a po nějakých 5 metrech je ukončena zdí (16). Vpravo vede chodba asi 3 metry a je zakončena jakousi místností (17), v jejíž podlaze se černá otvor ústící do další, spodní úrovně podzemí.

            Slézáme tedy dolů a dostáváme se do komína (18), jehož rozměry jsou asi 3x3 metry a výšku odhadujeme na 20! metrů. Komín je vyztužen cihlovými vzpěrami do kříže proti zavírání. Podlaha je mírně zešikmena, směrem k opěrné zdi klesá. U vyšší části podlahy je vidět zasuté ústí podzemní chodby (19). Je však zasypána až po klenbu a nelze tedy prolézat. Míří směrem pod zámek. Na nižší části podlahy je další otvor a v něm se černá otvor další chodby (20). Vlézáme do ní. Chodba jde rovně, asi 20 metrů a míří směrem ven, za opěrnou zeď, pod místní školu. Po těch 20 metrech je chodba zaústěna do velké místnosti, která je ještě níže pod úrovní vstupní chodby. Má rozměry asi 16 metrů délky, 4 metry šířky a 2,5 metrů výšky. Je klenutá a její podlahu pokrývá do výše asi půl metru voda. Vrátili jsme se na začátek páteřní chodby ke vstupním železným dveřím.

            Brňáci se hned spouští do nižší úrovně chodby vedoucí pod náměstí. Ujdou asi 20 metrů a vzápětí na nás vykukují z poklopu (22) na náměstí. Hned se však noří zpět dolů a pokračují dále. Po 10 metrech dochází k odbočce (23) vpravo, mířící pod kostel. Chodbou se dá plazit asi 20 metrů a pak končí kanálkem (24) neprůlezného profilu. Vrací se zpět a pokračují dále. Po nějakých 15 metrech je historická štola zaústěna do novodobé městské kanalizace (25). Ta už nás však nezajímala a tak jsme se přesunuli zpět na zámek.

            Přišli jsme na hl. nádvoří (B). Připravili jsme si provazový žebřík, odklopili poklop (26), zajistili a chystali se vstoupit dolů. Přišel tam k nám pracovník ochrany zámku a velmi ochotně nám popsal podzemí, kam jsme se chystali vstoupit. Bylo dle popisu velmi zajímavé. Přesně nám popsal vstup do chodby a do vinných sklepů. Pak řekl, že se pokusí sehnat klíče, abychom nemuseli takhle krkolomně lézt dolů. Já s Honzou jsem to však nevydržel a po provazovém žebříku jsme se spustili dolů. Trochu jsme se museli rozhoupat a seskočit ze žebříku, abychom nespadli rovnou do studny. Ocitli jsme se v místnosti (27). V protější zdi se černalo ústí nějaké chodby (29) a hned vlevo další ústí někam (28). Tam jsem nahlédl jako první. Jednalo se však jen o nějaký zbytek cisterny. Koukám všude kolem dokola a ani já, ani Honza nevidíme nikde vstup do chodby, kterou nám pracovník ostrahy popisoval. Říkám si, že se snad spletl, nebo dal na pověsti. Vydáváme se tedy chodbičkou (29). Ta vede na schodiště, nejprve stoupající vzhůru na jakousi plošinu. Z ní vede jedno schodiště vlevo nahoru k východu (32) a druhé dolů, k vinným sklepům (31). Ty jsou však uzavřeny ocelovou mříží a tak tudy cesta nevede. Říkám si, je konec průzkumu. Pak však zaslechnu šramot klíčů a z horního schodiště vchází rozesmátý Viki s pracovníkem ostrahy v zádech. Strážný se také směje a říká, tak co, už jste byli v chodbě? My říkáme, že ne, že tam žádná není. Ale je, tak pojďte, já Vám ji ukáži. A opravdu, když jsme obcházeli studnu, najednou se ve zdi objevilo ústí cihlové, klenuté chodby (30). Bylo opticky tak krásně skryté, že dokud jsme nebyli přímo u něj, prostě nebylo vidět.

            Vstupujeme do chodby, je vysoká asi 160 cm, šíře asi 90 cm. Vede mírně šikmo přes celé nádvoří a ústí do velké klenuté sklepní místnosti (33). Vlevo je zazděný průchod (44), pravděpodobně do vinných sklepů. Dáváme se vpravo, zahýbáme úzkou chodbičkou a vcházíme do další místnosti (34), procházíme soustavou sklepních místností, vysokých, klenutých (35, 36, 37, 38) avšak historicky znehodnocených moderní přestavbou a využitím. Pořizujeme fotodokumentaci i videozáznam a vracíme se podzemní chodbou (30) zpět ke studni a tentokrát vycházíme ven po schodišti přes kapli. Když už jsme byli venku a měli průzkumu za celý den opravdu dost, povídá nám ten hodný pracovník ostrahy „vidíte tady tu velkou vázu? a vidíte pod ní ten čtvercový plochý dekl? tak to je vstup do dalších chodeb“ Dali jsme to tam, protože nám tudy vylézali lidi z města. Doufám, že přijedete ještě jednou. Ve čtyřech lidech s tou vázou vrkneme stranou a já Vás tam pustím, ať také něco vidíte. Jo, a abych nezapomněl, vzadu v parku je vstup do dalších chodeb, ty Vám ukáži také. A to je také důvod, proč se do Valtic v nejbližší době budeme ještě rádi vracet.

S pozdravem Jaroslav H., Blancman

        

          ©  montanya.org 2005